Čtvrt století za mnou

Když jsem nedávno oslavoval své pět a dvacáté narozeniny, poohlédl jsem se po svém prožitém životě a uvědomil si, jak moc rád rozšiřuji svůj obzor zájmů. Teď myslím zejména ten pracovní. Je určitě mnoho lidí, kteří často mění své zaměstnání. Přijde mi zajímavé v kolika oborech jsem měl dosud sám možnost pracovat. Na plno lidí to působí podivně, že jsem pracoval na tolika pracovních místech. A tak mi lidé přiřazují třeba vlastnosti: nestálý, nejistý, rozlítaný, líný. Občas se najdou i lidé, kteří mi říkají, že jsem jako Brouk Pytlík – práce všeho druhu.

Na pohovorech mi říkají, že je hezké, že mám tak široký záběr, ale stejně se pochopitelně ptají, proč jsem opustil tu a tu práci a to mám ve svém životopise uvedeny pouze tři pracovní zkušenosti. Kdyby v něm byly uvedeny všechny práce, tak by to četli celý den. :)) Proto jsem stále více nucen říkat raději méně a přitom si ubírat ze zkušeností. Co je tedy lepší, ptal jsem se sám sebe. Lidé o mě říkají, že jsem aktivní a energický člověk. Pořád mi mladistvá touha o poznávání a seberozvijení říká, že musím spěchat, protože kde jsem dnes, tam jsem měl být už dávno, ale až nedávno jsem si díky poohlédnutí uvědomil svojí hodnotu. A to, že se nemám za co stydět, že je v tom naopak má síla a výjimečnost, kterou je lepší využívat a podporovat.

Blízcí lidé se mě vždy, když mě vidí, pro jistotu ptají, jestli ještě pracuji tam, kde jsem pracoval. Říkají mi, že jsem asi moc náročný na práci nebo se mi nechce pracovat. Naopak, jako zaměstnanec patřím často k těm nejpracovitějším. Na druhou stranu je pravda, že stereotypní práce bez pocitu naplnění a smysluplnosti odvedené práce mne opravdu rychle přestává bavit. Různorodost lidí, činností, míst a subjektů obohacuje můj život, tak proč si to nechat utíkat.

Už vím, kdo jsem

Dlouho jsem podléhal tomuto označování se špatnou náladou, ale teď jsem moc rád za to, co jsem už všechno zvládl, prožil a praktického se naučil a teď už myslím i mimo pracovní zkušenosti. Jsem dost zvídavý, rád si rozšiřuji obzor a hledám nové výzvy. Vždy se cítím silný, když nějakou výzvu překonám, mám hned lepší náladu a hlavně se postupně zbavuji svých osobních i profesních obav. I když je někdy spíš horší překonat lenost nebo nedostatečnou motivovanost než samotný strach.

Neboť jsem mimo jiné sdílný, rozhodl jsem se, že se pustím do další výzvy. Tou je psaní vlastního blogu na vlastním webu s vlastním jménem v URL adrese. :))

Našel jsem motivaci

Už jsem o vlastním blogu přemýšlel vícekrát a dokonce jsem se asi před dvěma lety zaregistroval na portálu Blog.cz, ale protože jsem nevěděl o čem bych psal, tak to celé přešlo v zapomnění. Tu správnou motivaci jsem získal až nyní, když jsem začal číst více článků o životních zkušenostech, práci, podnikání atp, které mi otevřely oči a mysl. Tyto články mi daly sílu a inspiraci pro sepisování vlastních odstavců. Zjistil jsem, že si články mohu psát o sobě, svých zážitcích, nápadech, myšlenkách a to třeba nejen pro sebe.

Mezi mé nejoblíbenější magazíny patří Objevit.cz, First Class a Mladý podnikatel.

Nejvíce jsem si však oblíbil blog http://josefcaslavka.cz/, který vřele doporučuji, protože ho píše mladý člověk zhruba v mém věku, který hledá výzvy a staví se jim vstříc, aby je zdolal. Při vysoké škole rozjel s kamarádem živnost, která jim šlape a tak si po dostudování školy nemuseli hledat zaměstnání, ale mohli plynule přejít do již rozjetého podnikání.

Děkuji Hani, Pepo a Kubo! 🙂

Komentování článku