Miluju procházky v lese

Už od mala mám moc rád přírodu. Když jsem byl ještě dítě, tak jsem byl každou chvíli venku nebo alespoň na zahradě. S rodiči a bráchou jsme chodili na trávu pro králíky a nebo chytat hmyz pro ještěrky. Zvířata jsem měl moc rád i přes to, že jsem měl alergii na zvířecí srst a roztoče.

Malované děti

Od první třídy jsem pak stejně jako brácha začal chodit do kroužku TOM Zálesáci ve Svitavách, který je velmi blízký skautu. V Zálesácích jsem se zúčastňoval ve dvojicích i poznávacích soutěží, ve kterých jsem většinou končil na bedně – tedy mezi prvními třemi soutěžními dvojicemi. Také jsem jezdil na tábory a různé víkendové akce. Do Zálesáku jsem chodil celkem pět let, moc mě to bavilo a navíc to ve mně zanechalo lásku k přírodě. I ve škole jsem měl moc rád hodiny přírodopisu a tak jsem se také mnohdy zúčastňoval i školních poznávacích soutěží nebo soutěží zaměřených na sběr potravy pro zvěř do nedaleké záchytné stanice. Teď jen kroutím hlavou, když vidím, kolik potravy se denně vyhodí v obchodech, jídelnách, domech…

A zase ta škola

Když jsem si pak vybíral střední školu. Přemýšlel jsem o škole se zaměřením na zvířata nebo rostliny. Ale protože nemam rád pohled na krev, byla zahradnická jasnou volbou. Navíc mi slibovali i možnost zaměřit se na chov exotických zvířat. Bohužel tohoto zaměření jsem se nedočkal, ale i tak jsem si přírody užil dost. O tom, co se mi na střední líbilo, nelíbilo a co bych udělal ze strany školy jinak, mám v plánu psát v jiném článku s ohlédnutím se i na plán vybudovat vlastní vzdělávací program.

Když se topím v betonu

Roky plynuly, a když jsem se pak přestěhoval ze Svitav do Pardubic, kterým pěkná místa opravdu schází, využíval jsem každé příležitosti, abych mohl vyrazit do rodných Svitav, parku nebo lesa. Nejde vždy jen o les například Litomyšl, do které jsem čtyři roky dojížděl do školy, má velice příjemně zpracované i samotné centrum města. Ale přeci jen v lese si více odpočinu. Jsem tam “pouze” já a příroda. Mnohdy chodím i mimo cesty, abych poznal něco nového a cítil se až neobyčejně.

Když jsem pak měl na vejšce a nebo v práci něco vymyslet nebo najít nějakou inspiraci či jsem si jen chtěl odpočinout od civilizace, vyrazil jsem do lesa. Les mi vždy vyšel vstříc s mým požadavkem. Jsem jeho věrným návštěvníkem. A tak když například vidím v lese nějaký nepořádek, snažím se ho uklidit, abych to alespoň nějak svému hostiteli vrátil.

Jistota změny

Les nabízí v každém ročním období něco jiného. Na jaře vše kvete, zelená se, voní čerstvostí, zdravím, sílou a pomalu se začíná ozývat radostný zpěv ptáků. V létě je samozřejmě tepleji a déle světlo, takže se lépe hledá čas na návštěvu lesa. Mimo to zraje plno plodů, je sušeji a tak se dá jít i místy, kudy to není jindy zcela možné. V lese je na druhou stranu i více hmyzu, který není vždy příjemný, avšak i to doplňuje skladbu života ve zdravém lese. Na podzim mívá les čarovný nádech díky mlhám a vyšší vlhkosti. Ve smíšených a listnatých lesích je plno barev. Jen mám celkem respekt v tomto období z mysliveckých honů. A v zimě je paradoxně lépe v lese vidět i přesto, že je méně hodin světlo. Stromy jsou opadané, někdy i pokryté sněhem, stejně jako zem a mezi holými stromy se drží mimořádné ticho. O to více si lze všímat i tichých zvuků, například, když nějaký pták hledá potravu v kupce listí na zemi. A ke konci zimy, když jsou ještě stromy stále holé, se na zemi začínají objevovat bledule, sněženky, orseje, upolíny a jiné brzy kvetoucích květiny.

Miluji les, protože je v něm plno vůní, chutí, krás, energie, ticha, možností odpočinku, urovnání myšlenek, inspirace a zdrojů – Například, když jsem šel minulý rok po lese a viděl jsem na zemi kupy březových větví, napadlo mě, si vytvořit jednoduchý věnec na dveře. 🙂 Je úžasné, když pak mohu les využít pro více výhod najednou. Například, když si mohu zajít vyčistit hlavu do lesa a to vše ještě podtrhnout během a nebo cvičením. Proto moc rád navštěvuji například Fitness stezku ve svitavském lese. Například po cvičení sedů-lehů na pátém stanovišti se někdy jen posadím na lavici, koukám jak korunami prosvítá slunce, poslouchám zpěv ptáků a přemýšlím.

A tak si pomalu začínám plánovat vybudování speciálního místa pro odpočinek, zasedání, brainstormingy s vyšší účinností a přitom útěku z města do pěkné přírody i pro lidi, kterým to jejich zdravotní stav příliš nedovoluje. O tomto plánu s prvotním názvem Duch lesa, se více rozepíšu v jiném článku.

Děkuji za přečtení a na viděnou v lese 🙂

Komentování článku